Máma Nikita Camacho sdílí, jak se musela vypořádat s odsuzujícími pohledy od cizích osob a nechtěnými rodičovských radami.
Myslela jsem, že být těhotná přitahuje ty, kteří se snaží radit, i když o to maminky nestojí. Jak moc jsem se mýlila? Nyní, jako čerstvá máma, si mohu všímat odsuzujících pohledů, které přicházejí kdykoliv udělám na veřejnosti cokoliv se svým dítětem.
Nežádoucí rady se zintenzovaly ihned, když udělám první krok ze dveří mého domu. Moje ubohá taška na plenky byla první oběť. Měla být bezpečně připnuta na mé rukojeti kočárku. Ve chvíli, kdy jsem se snažila vzít láhev, abych nakrmila svoje dítě, prošla kolem žena a vysvětlila mi, jak jsem neopatrná, že by mi kdokoliv mohl něco z mé taštičky na plenky ukrást. Se svým telefonem a penězi zastrčených v mých kapsách, jsem potlačovala svůj smích a zažertovala, že moje pleny byly vyrobeny ze zlata.
Nebyla jsem úplně připravena na to, co se dělo dál v obchodě s potravinami. Obchodní asistentka mě vzala stranou a řekla mi, jak můj kočárek není vhodný pro mé dítě. Podle asistentky se v kočárku dítě necítí dobře. Přísně jsem odpověděla „to není pravda“, a odešla jsem.
Důvodem, proč moje dítě vypadalo, že se necítí dobře, bylo nešťastné překvapení v jejích plenkách, které jsem se chystala napravit.
Měla jsem na sobě tričko s kreslenými vtipy a šortky, což byl možná důvod, proč se mi obchodní asistentka snažila poradit a udělat dobrý skutek, protože si pravděpodobně myslela, že vypadám jako dospívající máma.
Brzy poté se opakovalo to stejné. Tentokrát jsem neměla kočárek, protože jsem ho musela vrátit na reklamaci výrobci kvůli poruše. Seděla jsem v autě a přemýšlela, jak ponesu své 7 kilové dítě a těžkou tašku na plenky po obchodě, abych získala pár věcí na narozeniny mé tchýně. Našla jsem nákupní vozík a posadila do něj své dítě. Snažila jsem se co nejrychleji projít obchodem až jsme se dostali k pokladně.
Bylo to, jako bych skákala do kruhu ohně. Otázky začaly věkem mého dítěte a následovaly komentáře, jak je moje holčička příliš mladá na to, aby seděla na vozíku. Odpověděla jsem, že kočárek teď momentálně nemám k dispozici, přičemž moje odpověď vyzněla naprázdno a já se vrátila ke svému autu.
Když se zmírnily rady ohledně kočárku, přicházely další nechtěné rady ohledně přestávání s kojením. V žádném případě jsem nebyla pro krmení mého dítěte cheeseburgery, ale ostatní lidé si mysleli, že ano. Na doporučení dětského lékaře, jsem začala s odstavováním, které jsem prováděla pomalu, na základě doporučeného množství jídla, které by mělo dítě zkonzumovat.
Nakonec, nežádoucí rady nejsou vždy nutné ani oceněné, a to zejména, když jsou podány netaktním způsobem.
Pojďme raději zkusit mít větší důvěru v nové maminky a nabídnout pomoc v případě, když vypadají, že ji opravdu potřebují a ocení to.
