Pro jedno dítě je školka místem, kam se každé ráno těší. Nemůže se dočkat kamarádů, her a nových zážitků. Jiné dítě už při zmínce o školce protestuje, ráno pláče a loučení s rodičem pro něj může být jednou z nejtěžších částí dne. Přitom mohou být obě děti podobně staré a chodit do stejné třídy. Rozdílné prožívání školky je naprosto běžné. Každé dítě má jinou povahu, potřeby, zkušenosti i tempo, jakým si zvyká na nové prostředí. To, že jedno dítě školku miluje a druhé ji odmítá, proto nemusí znamenat, že s některým z nich je něco v nepořádku.
Každé dítě má jinou povahu
Významnou roli hraje temperament. Některé děti přirozeně vyhledávají společnost, snadno navazují kontakt a nové prostředí je láká. Jiné potřebují více času, aby si zvykly na nové lidi a situace. Než se začnou cítit bezpečně, raději pozorují z povzdálí. Pro citlivější dítě může být školka velmi intenzivním prostředím. Najednou je obklopené větším počtem dětí, musí reagovat na pokyny dospělých, dělit se o hračky a přizpůsobovat se režimu. To, co jedno dítě vnímá jako dobrodružství, může jiné prožívat jako velkou zátěž.
Problém nemusí být ve školce, ale v odloučení
Některé děti nemají problém se samotnou školkou. Obtížné je pro ně především odloučení od rodiče. Ranní loučení tak může být plné slz, zatímco po několika minutách už dítě spokojeně vstoupí do hry. Pro rodiče je přitom přirozeně těžké odejít od plačícího dítěte. Mohou mít pocit, že mu ubližují. Pokud však dítě vidí, že rodič odchází nejistě, vrací se několikrát nebo dlouze vysvětluje, proč musí jít, může být pro něj loučení ještě náročnější. Pomáhá klidný a předvídatelný rituál. Dítě potřebuje vědět, že rodič odchází, ale také že se vrátí. Pravidelnost mu postupně umožňuje získat zkušenost, že odloučení je dočasné a bezpečné.
Důležitou roli hraje pocit bezpečí
Dítě se ve školce potřebuje cítit bezpečně nejen fyzicky, ale také emocionálně. Záleží na tom, zda si vytvoří vztah k učitelce, zda rozumí dennímu režimu a zda má pocit, že ví, co se bude dít. Některým dětem trvá déle, než si k novému dospělému vytvoří důvěru. Jakmile ale zjistí, že se na něj mohou obrátit, když potřebují pomoc, může se jejich vztah ke školce výrazně změnit. Proto se někdy stává, že dítě, které první týdny školku odmítalo, ji po určité době začne navštěvovat s nadšením. Nezměnila se nutně školka. Změnil se pocit dítěte v jejím prostředí.
Kamarádi mohou rozhodnout
Pro mnoho dětí jsou vrstevníci jedním z hlavních důvodů, proč se do školky těší. Hra s ostatními dětmi přináší radost, pocit sounáležitosti a příležitost učit se sociálním dovednostem. Pokud si dítě ve školce najde kamaráda, může pro něj být ranní odchod mnohem jednodušší. Naopak dítě, které se obtížně zapojuje do kolektivu nebo má pocit, že ho ostatní odmítají, může školku vnímat negativně. Ne každé dítě je přitom od začátku schopné samo navázat přátelství. Některé potřebuje pomoc dospělého, který ho postupně zapojí do společné hry.
Děti mohou být unavené z množství podnětů
Školka není jen hraní. Pro dítě představuje několik hodin plných zvuků, pohybu, komunikace, pravidel a nových situací. I dítě, které si školku užívá, může být po příchodu domů unavené a podrážděné. U citlivějších dětí může být množství podnětů ještě výraznější. Potřebují více klidu a času na odpočinek. Někdy proto rodiče překvapí, že dítě ve školce funguje dobře, ale doma má záchvaty vzteku, je plačtivé nebo odmítá spolupracovat. Nemusí to znamenat, že se ve školce děje něco špatného. Doma se může jednoduše cítit natolik bezpečně, že ze sebe uvolní nahromaděné emoce a únavu.
Režim vyhovuje jednomu dítěti, druhému ne
Školka přináší pevnější denní strukturu. Děti mají stanovený čas na jídlo, hraní, pobyt venku, odpočinek nebo další aktivity. Některým dětem takový režim vyhovuje, protože vědí, co bude následovat. Jiné děti potřebují větší volnost a mohou proti pravidelnému režimu protestovat. Obtížné pro ně může být například ranní vstávání, odpočinek po obědě nebo nutnost přerušit hru ve chvíli, kdy se jim nechce. Časem se většina dětí na základní rytmus adaptuje. Tempo adaptace se ale může výrazně lišit.
Roli může hrát i věk a životní období
To, jak dítě školku prožívá, se může měnit. Dítě, které bylo ve třech letech nadšené, může například později začít protestovat. Může procházet obdobím zvýšené citlivosti, změnou v rodině nebo jednoduše potřebovat více blízkosti rodičů. Také nástup do školky sám o sobě představuje velkou změnu. Dítě se musí přizpůsobit novému prostředí, novým pravidlům a pravidelnému odloučení od rodiny. Některé děti tuto změnu zvládnou během několika dní, jiné potřebují podstatně delší dobu.
Když dítě školku opravdu odmítá
Je rozdíl mezi běžným ranním protestem a dlouhodobým trápením. Pláč při loučení nemusí automaticky znamenat, že dítě školku nesnáší. Pokud ale dítě dlouhodobě projevuje výrazný strach, opakovaně odmítá do školky chodit, má výrazné změny chování nebo se jeho potíže zhoršují, je dobré situaci řešit. Důležitý může být rozhovor s učitelkou. Rodič totiž nemusí vědět, co se děje po jeho odchodu. Dítě může doma říkat, že školku nenávidí, ale ve třídě může být po chvíli spokojené. Stejně tak se může ukázat konkrétní problém, například konflikt s jiným dítětem, obtížné zapojení do kolektivu nebo strach z určité situace.
Nemá smysl děti mezi sebou porovnávat
„Podívej, ostatní děti už do školky chodí bez pláče.“ Podobné věty mohou rodiče vyslovit v dobré víře, ale dítěti obvykle nepomohou. Mohou v něm naopak vyvolat pocit, že jeho emoce jsou špatně. Každé dítě potřebuje jiné tempo. Jedno se adaptuje rychle, jiné pomalu. Důležitější než srovnávání s ostatními je sledovat vlastní posun dítěte. Pokud bylo před měsícem vyděšené a dnes už dokáže vstoupit do třídy samo, jde o důležitý krok, i když stále není nadšené.
Školka může být důležitou zkušeností
Postupné zvykání na školku přináší dítěti mnohem víc než pouze několik hodin bez rodičů. Učí se fungovat ve skupině, komunikovat s vrstevníky, řešit konflikty, čekat, sdílet prostor a postupně zvládat odloučení od nejbližších. Není přitom nutné, aby každé dítě školku milovalo. Některé děti si k ní vytvoří pozitivní vztah rychle, jiné si ji oblíbí až po delší době. Podstatné je, aby mělo možnost cítit se bezpečně a aby jeho obtíže nebyly přehlíženy.
Za odmítáním často stojí potřeba porozumění
Když dítě říká, že školku nenávidí, nemusí tím vždy myslet, že je pro něj celé prostředí špatné. Může být unavené, stýskat se mu po rodiči, vadit mu konkrétní činnost nebo se mu nedařit navázat kontakt s ostatními dětmi. Místo otázky, proč školku nemá rádo, může někdy pomoci zajímat se o konkrétní situace. Co se mu líbí? Kdy je mu smutno? S kým si hraje? Co je pro něj ve školce nejtěžší? Odpovědi mohou rodičům ukázat, zda jde o běžnou součást adaptace, nebo zda dítě potřebuje větší podporu.
Každé dítě potřebuje najít svůj způsob
To, že jedno dítě ráno vběhne do školky s úsměvem a jiné se drží rodiče kolem krku, neznamená, že jedno je odvážnější nebo lépe vychované. Děti se liší temperamentem, zkušenostmi, potřebou blízkosti i schopností přizpůsobit se změnám. Úkolem rodičů není přimět dítě, aby školku milovalo. Mnohem důležitější je pomoci mu postupně získat pocit bezpečí, důvěry a jistoty. Když dítě ví, že jeho emoce rodiče berou vážně, ale zároveň mu důvěřují, že situaci zvládne, může si ke školce postupně vytvořit vlastní vztah.
A možná právě v tom spočívá největší rozdíl mezi dítětem, které školku miluje, a tím, které ji zatím odmítá. Nejde jen o samotnou školku. Jde o to, jak se v ní dítě cítí, jaké vztahy si v ní vytvořilo a zda má pocit, že na nové prostředí není samo.
